Vítejte na blogu Tomáše Petrůje

06.12.2011

Konečně přestávají platit slevy, kde jedinou zásluhou je "pouze" věk

Konečně přestávají platit slevy a to pro důchodcce, kde jediným kritériem nebyla např. skutečná výše důchodu či rozhodující částka, která by musela zbýt důchodci po odečtení nájmu (nikoliv spotřeby energií, ale pouze a jedině věk, al. dosažení určité věkové hranice nezávislé na čemkoliv dalším. Jak bylo uvedeno, automatické slevy 50% v rámci "zásluhy" věku se od 01.02.2011. V rámci případné tolerance si dovedu představit volné jízdné pouze v okrese trvalého bydliště, event. do určitého počtu kilometrů od bydliště, nikoliv jen tak pro zábavu či volnou chvíli po celé ČR. Jak však uvedl mluvčí Ministerstva financí Ondřej Jakob, "věk sám o sobě nemůže být kritériem sociální potřebnosti".
Konečně spravedlivé rozhodnutí. Zůstane-li matka samoživitelka s 2 malýma dětma sama o celkovém příjmu 25.000,- je moc bohatá a jde po ní sociálka, zda si nežije moc na poměry. Mají-li 2 důchodci 25.000,-, kteří nemají průkazné výdaje na péči o sebe - že by nebyli schopni se o sebe v rámci bezmocnosti postarat, jsou přesto moc chutí a mají hromadu úlev.

29.11.2011

Komparzisti začínají platit, kde by jim mělo být placeno

Je zde nový trend a to na akcích, které jsou již sponzorovány zčásti či zcela, kde je sponzor psycholocky všudypřítomný a mluveným slovem vnucován a při vysílání je pořad prokládán reklamami. Dříve dostával komparzista nějaké drobné, dnes je to na vstupné, třeba jako zde s diskuzí - zjištěno 30.11.2011, že veškeré příspěvky na toto upozorňující vč. odpovědi, byly vymazány.

28.07.2011

Nebudu psát knihu o šikaně

Nejnověji jsem se rozhodl, že nakonec psát knihu nebudu, neboť toto dílo by bylo nesmírně rozsáhlé, neboť šikanu lze pojmout jakoliv a to nejen dle odborníků, kteří jsou zaujatí, ale též dle laiků, nejlépe se zkušenostmi, kteří se nebojí mnohdy nazvat věci pravými jmény a kteří se šikanou zabývají i v době, kdy se jich to již bezprostředně netýká, např. rodiče dříve šikanovaného žáka na ZŠ.

30.06.2010

Důchodci v MHD - opět ve hře především jen věk

Jak se lze přesvědčit, výhody pro důchodce platí pouze pro některé a pouze někde. Stejně jako na území Prahy se důchodci i za hranici Prahy, bez ohledu na jejich příjmy, přepravují zdarma i ve Středočeském kraji, často na své chaty zcela zdarma jen proto, protože je jim 70 a více let.
1) Kdo dělá rozdíly mezi důchodci a územím, kde platí plné jízdné a kde ne?
2) Kdo si myslí, že důchodci jsou skutečně nejslabšími občany i před matkami samoživitelkami?
3) Proč důchodci nedokladují oprávnění jezdit zdarma např. do určité výše důchodu? Proč mají platit jízdné nevydělávající děti a matky samoživitelky oproti důchodcům, kteří mnohdy pracují při důchodu (nehledě na to, že důchodci mají důchod a zbytečně ve většině oborů pouze zabírají místo i nezaměstnaným mladým)?

19.03.2010

Facebook jako zdroj špiclování

Těch aplikací na webu existuje celá řada, ale zaměřím se zde na Facebook, který je pravděpodobně nejrozšířenější sociální sítí u nás. Je zde možné nalézt staré známé, spolužáky, učitele - jednotlivé osoby a dále zájmy, kterým se rádi věnujeme - skupiny, které vystihují náš zájem a kde event. diskutujeme o daném tématu. Samozřejmě lze nalézt mnoho dalšího, ale já osobní profily jedinců a skupiny považuji za nejjednodušší, nejčastější a nejsrozumitelnější na Facebooku. Mezi tyto jedince se však infiltrují i jedinci, kteří sledují určité jiné osoby a to samozřejmě pod fiktivními jmény a profily. V médiích jsme o Facebooku a policii přece již slyšeli, že policisté hledané osoby též hledají na facebooku. Co mě však zaráží je, jak jsou lidi na Facebooku komukoliv otevření či spíše, že si jednoduše kohokoliv přidají za přítele, který má většinou větší dostupnost informací o novém příteli - dle Facebooku, než ostatní. Částečná ochrana proti tomu je to, že opatrně nastavíme práva pro cizí i pro přátelé, co o nás má být veřejné, či komu to má být přístupné. V dnešní době v rámci komunikace dominuje e-mail - má ho snad každý, kdo na internetu pracuje. Dovoluji si tvrdit, že ve většině případů ho známe na lidi se kterými se přidáváme na Facebooku za přátele a na ty, na které ho neznáme, jsme schopni si ho sehnat - přes ně osobně, prostřednictvím mobilu či prostřednictvím jiného e-mailu, pokud ho někde dali na net. Samozřejmě ne vždy, ale co nám může být nápadné? Např. to, co se děje nejčastěji - stejná fotka v profilu u stejného jména. Např. třeba poslanec David Rath - mnozí z mých přátel si ho přiřadili, žádný problém. Co vím dle vyhledávače na Facebooku, tak cca před měsícem vyjelo po zadání jeho jména 6 profilů s jednou totožnou fotkou. Když jsem se ho ptal, zda má profil, odpověděl mi, že žádný. Je to možné, jsou mnozí a to i veřejně činné osoby, které prostě profil na Facebooku nemají, ale jejich jméno koluje mezi profily a mají stovky přátel. Já se ptám proč? Aby někdo, kdo se za něj vydává, měl dokonalý přehled o tom, co určití jedinci dělají - jak se prezentují, koho mají za přátele, co mají za zájmy apod. Zde na Facebooku to považuji za o to horší, že informace může kdokoliv jakoliv zneužít, protože to není sbíráno v souladu s mlčenlivostí. Jsou však také osoby a na ty jsem narazil v rámci prověření, že oni sami na Facebooku neúčinkují, ale lidé z jejich týmu, kteří pracují především na jejich dobrém PR a tyto veřejné osoby to vědí a potvrdí - nic za jejich zády.
Co je běžné, nezabírá to čas a celkem dobře prověří? Že místo jména zadáme e-mail. Pokud nic nevyjede, zeptáme se na ověřený e-mail, který na uživatele známe, zda je to on, event. jaký e-mail použil pro Facebook a pokud to odpovídá, je "vyhráno", pokud e-mail používá skutečně jen on.. Mnozí mohou zneužít i jeho e-mail, ale jen v případě, že se mu nějakým způsobem dostali do e-mailové schránky, nejčastěji přes primitivní heslo, které neodpovídá rozumné bezpečnosti o hesle.
Zaměřme se tedy na logické myšlení při nastavování profilu na Facebooku a i při přidávání přátel.

11.02.2010

Šikana dětí ve škole neexistuje a šikana učitelů snad ano?

Je velmi zajímavé sledovat, jak jsou a jak chtějí být učitelé nedotknutelní. U mnohých učitelů převladá názor, že co je mimo školu, je povolené. Příkladem může být jejich nezájem o šikanování mezi dětmi s tím, že se to nestalo ve škole, ale mimo školu a jejich působnost a tudíž nejsou odpovědní a poškození či jejich zástupci nechť se obrátí jinam než na školu, kterou navštěvuje agresor, např. na policii, dle Dr. Václavy Masákové na rodiče agresora osobně (horší variantu ještě nikdo snad ani nevyřkl dosud), na sociální odbor atp.
Mobily a záznamová technika - byl-li dosud nahráván spolužák mobilem, videokamerou či jiným podobným zařízením, škola to bagatelizovala s tím, že jsou to děti, je to kočkování (dle Doc. Stejskala z MŠMT - na televizní obrazovce o šikaně hovořil, jako kdyby o ní moc netušil), nikdo ničím nijak neutrpěl újmu, všichni s tím souhlasili. Školy podlehly tomu, že je oprávněné mít i používat při vyučování mobily a bylo by velmi nedemokratické, kdybychom tuto vymoženost moderní doby zakazovali nejmladší generaci - potřebujeme přeci generaci učit a nechávat pracovat s moderními technologiemi. Kdo přeci něco zakazuje a ještě zároveň k tomu přikazuje, jak se chovat a jak něčemu předcházet je často označen, že je fašista, komunista, rasista apod. Kdo neovládá v České zemi cizí jazyky, neumí pracovat s PC a nepoužívá pokud možno sebedražší přístroje k životu, jako by neměl právo existovat ve své rodné zemi.
Jak můžeme sledovat, dotkneme-li se učitelovi rádoby autority (mnozí ji mají dodnes přirozenou a mohu říci, že oprávněně a jsou přesto oblíbení, jiní ani čímkoliv vynucenou), je zle. Učitel je ochotný za to děti mlátit - fyzické tresty zakázány a v rámci tohoto se překvapivě semknout a táhnout za jeden provaz. Problém je též v tom, že z pedagogických fakult vychází noví učitelé jako připraveni odborností, nikoliv však prakticky. Pedagogické fakulty by měly mít takové hodnotící kritéria a nároky na předpoklady svých budoucích studentů, že by někdo, kdo vyvolává sám o sobě málem posměch nemohl učit a nemohl z této školy jako úspěšný absolvent vyjít, v event. případech být ani přijmut ke studiu na tuto školu.
Na obou stranách jsou značné rezervy. Ve škole je odpovědný ředitel, který by si měl se stavem poradit, a pokud to nezvládá, tak odstoupit či být po zvážení nezkostnatělou rychlostí odvolán (učit může vždy i jako běžný kvalitní učitel, který však zvládá méně nároků a méně odpovědných činů a více mu to vyhovuje vzhledem k jeho schopnostem). Na druhou stranu žáci. Je třeba si uvědomit, že i např. na Facebooku lze převzít a okopírovat někoho fotky, pojmenovat se jakoliv a vydávat se za kohokoliv. Těžko pak lze dohledat, zda osoba, která někoho pomluvila byla skutečná či se jen za ní někdo vydával a v tomto případě by se dalo i se školou soudit, podobně jako v případech výstupního hodnocení, kam si mohou učitelé na neoblíbených žácích vylévat svoji zlost a kde je prostor pro subjektivní záporné hodnocení.
Dalším aspektem je tzv. módní policie. Učitelé by mohli být rádi, že je někdo ohodnotí a dá tím najevo, demokraticky, co jim na nich vadí. Daný učitel se nad tím může zamyslet a buď se začít mstít nebo např. starý svetr vyřadit a začít nosit třeba košile - ty jsou v dnešní době celkem oblíbené málo kritizované. Učitelům se tímto vrací to, co svým přístupem přehlížení a bagatelizování započali.

Komentáře k tomu článku lze vkládat po kliknutí zde

Poslední aktualizace dne 06.12.2011

Chcete-li být informováni o změnách této stránky, vyplňte svůj e-mail (zajištuje www.woko.cz).

Počítadlo.cz